Definice imunologické laboratoře

    Odborná společnost definovala imunologickou laboratoř následujícím způsobem. Každá laboratoř, která nese ve svém názvu „imunologická“ by měla splňovat určitá kritéria:

        §      měl by v ní pracovat personál s odpovídající kvalifikací

§      měla by mít odpovídající technické a přístrojové vybavení

§      měla by zajistit odpovídající spektrum metod, tak aby dokázala popsat stav a funkčnost imunitního systému a případně poskytnout indikujícímu lékaři odbornou pomoc při interpretaci výsledků a jejich případném následném doplnění o další vyšetření.

Mnohé imunologické metody jsou požadovány jen velmi vzácně, nicméně jsou pro podrobnou laboratorní diagnostiku konkrétních imunopatologických stavů nebo dysfunkcí imunitního systému nezbytné, a proto je musí imunologická laboratoř nabízet. Je-li imunologická laboratoř součástí klinicko-diagnostického komplexu (např. nemocnice), mohou být v rámci integrace a konsolidace laboratorních pracovišť tohoto komplexu jednotlivá vyšetření prováděna také v laboratořích jiných odborností při zajištění odborné supervize imunologickou laboratoří tohoto komplexu.

Imunologická laboratoř musí být schopna vyšetřit a popsat:

1. Zastoupení,  stav a funkci buněk imunitního systému včetně záchytu myelo a lymfoproliferativních stavů těmito metodami :
 -  stanovení počtu a diferenciálního rozpočtu leukocytů v periferní krvi
 -  stanovení zastoupení jednotlivých populací a subpopulací leukocytů pomocí imunofenotypizačního vyšetření metodou průtokové cytometrie. Spektrum testů musí obsahovat znaky, kterými lze detailně charakterizovat parametry  buněčné imunity.
 - funkční testy lymfocytů  zastoupené některým z následujících testů:
        i.    testem transformace lymfocytů po stimulaci mitogeny a antigeny
        ii.   měřením produkce cytokinů a protilátek po stimulaci antigeny metodami průtokové cytometrie (PC), ELISA apod.
-          funkční testy fagocytů periferní krve reprezentované těmito testy:
        i.    fagocytární aktivita (FA),
        ii.   fagocytární index (FI)
        iii.  a  některý z metabolických testů (NBT, INT, chemiluminiscence).
       Tyto testy mohou být prováděny i metodami PC.

2. Vyšetření stavu humorální imunity   s využitím stanovení alespoň  těchto parametrů :

- stanovení koncentrace sérových imunoglobulinů

   (IgG, IgA, IgM, IgE, IgD, podtřídy IgG)

- stanovení sekrečního IgA v tělních tekutinách a sekretech

- stanovení stavu a aktivity komplementového systému klasickou a alternativní cestou   (CH50, AH50, složky C3, C4, C1INH atd.)

-  stanovení cirkulujících komplexů alespoň 2 metodami, např. srážením polyethylenglykolem (PEG) a vazbou C1q.

3. Diagnostika gamapatií

Metodami agaroforézy, imunoelektroforézy nebo imunofixace, popř. stanovením buněčných populací metodou PC v krvi a kostní dřeni.

4. Monitorování a diferenciální diagnostika zánětlivé reakce.

V nabídce by měly být alespoň metody stanovující CRP, sérové proteiny spojené se zánětem a nutricí (prealbumin, α1-antitrypsin, α2-makroglobulin, ceruloplasmin, transferin, kyselý α1-glykoprotein a další) event.  vybrané cytokiny, prokalcitonin, aj.

5. Diagnostika stavů okamžité přecitlivělosti

Pomocí kvantitativního stanovení spec. IgE,  specifických IgG,  stanovení ECP, popř. i buněčnými technikami (aktivace basofilů, uvolňování leukotrienů nebo histaminu).

6. Diagnostika autoimunitních onemocnění pomocí detekce a stanovení autoprotilátek

Kromě imunochemických technik  musí být nabízeny i metody nepřímé imunofluorescence pro screeningová vyšetření.

Laboratoř musí poskytovat minimálně vyšetření:

- ANA (obligátně IF a EIA/ELISA metody, dále pak může nabízet i westernblott (WB))    

- ENA screening a typizaci alespoň na tyto Ag:   SSA, SSB,

Scl-70, RNP, Sm, Jo-1

- ds-DNA           

- RF kvantitativně a izotopy

- Stanovení ANCA pro diagnostiku vaskulitid

- Antifosfolipidové protilátky

  (screening + typizace pozitivních sér v jednotlivých Ig třídách)

 - stanovení orgánově specifických protilátek metodami IF a dalšími imunoanalytickými technikami.  

7.  Ověření stavu imunitního systému pomocí stanovení protilátek proti infekčnímu agens po prodělané infekci

(např. herpetické viry, borrelie, streptokokové a stafylokokové infekce) nebo v indikovaných případech před nebo po očkování (např. tetanus, difterie, pertusse, haemophilus). Sérologická diagnostika jednotlivých infekčních agens musí být komplexní s možností verifikace, případně konfirmace výsledku další metodou.

8. Problematika HLA diagnostiky

(jako součást odbornosti 813) je obvykle řešena ve specializovaných imunologických a hematologických  laboratořích.  

Schváleno výborem SLI ČSAKI dne 7.9.2005